Před 77 lety, 23. února 1945, došlo k pořízení jedné z nejslavnějších fotografií 2. světové války. Stalo se tak u příležitosti vztyčení státní vlajky Spojených států amerických na Mount Suribachi na ostrově Iwo Jima. V pondělí 19. 2. 1945 po třech dnech ostřelování z moře udeřilo na ostrov bráněný 21 000 vojáky japonské císařské armády 70 000 příslušníků tří divizí Sboru námořní pěchoty USA. Invazní flotila čítala 485 plavidel. Američané okamžitě narazili na zuřivý odpor obránců, kteří po několik měsíců systematicky proměňovali za pomoci tunelů a zdařile maskovaných opevnění ostrov v pevnost. Navíc na Iwo Jimě panovaly pro útočníka velmi obtížné podmínky: na ostrově nebyl obránci ponechán k dispozici žádný zdroj pitné vody, krajina byla velmi nepřehledná s minimem orientačních bodů a stromů, které by poskytovaly krytí, do sopečného popela, kterým byl ostrov pokryt se velmi špatně hloubily okopy. Denní postup invazních vojsk se tak počítal na stovky metrů. 23. února se 40členná hlídka příslušníků námořní pěchoty dostala na vrchol Mount Suribachi – vulkánu, jehož strmé svahy poseté kulometnými hnízdy a postaveními dělostřelectva propojenými tunely čněly do výšky 169 metrů na invazními plážemi. Byla poprvé vztyčena vlajka USA, avšak hora ještě nebyla zcela ovládnuta. Teprve druhé vztyčování bylo zachyceno korespondentem agentury Associated Press Josephem Rosenthalem. Ze 6 mužů United States Marine Corps, kteří vlajku vztyčovali byli 3 zabiti ještě před koncem operace na Iwo Jimě. I přes neutuchající odpor nepřítele dokázalo 2000 příslušníků ženijních praporů námořnictva USA zprovoznit strategicky důležité letiště, které bylo hlavním důvodem pro dobývání Iwo Jimy. To tak mohlo nabídnout své služby bombardérům Boeing B-29 Superfortress, stíhacím letounům dlouhého doletu North American P-51 Mustang a nočním stíhacím letounům Northrop P-61 Black Widow při letecké ofenzivě proti japonským domovským ostrovům. Od 4. března 1945 do kapitulace Japonska nouzově přistálo na Iwo Jimě 2 251 letounů B-29, což představuje 24 761 zachráněných příslušníků amerického letectva. Během bitvy o Iwo Jimu bylo Američany spotřebováno 23 000 dělostřeleckých granátů denně, 14 500 tun proviantu, 38 tun oblečení a 4 100 000 litrů paliva. Do 26. března, kdy byl ostrov zajištěn, ztratil Sbor námořní pěchoty USA 25 851 padlých a raněných. Z obránců přežilo pouze 216 mužů. Vzhledem k tomu, že za jejich činy na Iwo Jimě bylo uděleno nejvyšší americké vojenské vyznamenání, Kongresová medaile cti, 27 mužům, stala se známá fotografie předlohou pro památník padlých USMC odlitý ze 100 tun bronzu odhalený roku 1954 u vchodu na Národní hřbitov na Arlingtonu ve Washingtonu D.C. Motiv fotografie samotné se objevil na kuponech válečných dluhopisů, které do srpna 1945 vydělaly 220 000 000 USD a stal se námětem 3500 různých plakátů.
Těžké ztráty na tichomořském válčišti, kde následná bitva o Okinawu překonala co do počtu obětí a rozsahu boje na Iwo Jimě, byly jedním z důvodů, který vedl politickou a vojenskou reprezentaci USA ke vstřícnějšímu postoji vůči požadavkům SSSR na linie postupu Spojenců v Evropě a tím tedy i k etablování sovětské éry vlivu na kontinentu, kdy se možnost vojenské pomoci SSSR proti Japonsku dalekosáhle promítala do strategického uvažování amerických představitelů.
